|
Strana 1 z 5 Historie včelařství
Úvod„Včela medonosná (apis mellifica) ód jakživa, pokud paměť lidská dosahuje, vábila a poutala svým tajemným životem ducha lidského, takže člověk vždy chovem jejím se zabýval a žádný národ, žádná země nenalezla tolik dějepisců, jako tato společnost pracovitého hmyzu, jehož píle neúnavná a vzorný pořádek u všech národů budily podiv největší. Dějiny včely jsou tak staré jako vůbec dějiny lidské, včela má své báje, pověsti a pověry u všech národů jsouc věrnou průvodkyní člověka na dráze vzdělanosti.“ Takto začíná kniha z roku 1922 DĚJINY ČESKÉHO VČELAŘSTVÍ. K PAMÁTCE PADESÁTILETÉHO TRVÁNÍ ZEMSKÉHO ÚSTŘEDÍ SPOLKŮ VČELAŘSKÝCH PRO ČECHY V praze KTERÉ SEPSAL JOSEF KEBRLE, STAROSTA ZEMSKÉHO ÚSTŘEDÍ A SVAZU ZEMSKÝCH SPOLKŮ VČELAŘSKÝCH Dále pokračuje: „že včela pěstěna byla již v době nejstarší, předhistorické, toho důkazem jsou nám četné nálezy včel zkamenělých, jakož i nádob hliněných z téže doby, v nichž med z plástů byl dobýván. Původní otčinou včely jest starý svět, ač při nedostatku zpráv nesnadno jest stopovati její vlast původní, poněvadž ve všech podnebích a za všech okolností zachovala svoji podobu, své zvyky a zvláštnosti neporušené a jest za naší doby jako před tisíci lety tímže pilným hmyzem, který jde za svým vrozeným pudem med snášeti a vyráběti. Včela má nyní domov svůj ve všech dílech světa, do Ameriky převezli ji Angličané koncem 17. století, do Austrálie mnohem později, avšak všude zdomácněla jako poselkyně pokoje a jako symbol tichého rodinného štěstí, proto chovem jejím zabývali se především národové zemědělství oddaní.“ /konec citace/ |